Krátký rozhovor s předsedou oddílu KLUBsten Karviná - (rok 2009)   - Připravujeme nový rozhovor !!!

Jak jste se dostal ke stolnímu tenisu?

Je to neuvěřitelné, ale úplně náhodou. V dětství jsem začínal s ledním hokejem poté jsem začal hrát stolní tenis v Karviné kde měl vše na starosti pan Opolka. Byl jsem pouze průměrným hráčem, spíš jsem vynikal rychlosti a bojovnosti. V oddílu byla dobrá parta, byl zde Franta Skácelík, Ríša Skácelík, Vašek Slanina, Jirka Gazdík a spousta dalších. Mám na to docela hezké vzpomínky, ale pravdou je že zde byli preferovaní dospělí a vztahy k mládeži byly špatné až na některé výjimky. Přesto jsem měl tento sport rád ale bylo jen otázkou času kdy skončím ve fotbale, který jsem strašně chtěl hrát. Stolní tenis jsem hrál už pouze rekreačně, na vojně jsem si ho zahrál ale bral jsem to jako doplněk fotbalu. Po komplikovaných nemocech a úrazu jsem musel veškerého sportu nechat a vlastně až můj syn Tomáš mě přivedl v roce 1998 ke stolnímu tenisu zpět. Viděl jsem, že s raketou mu to jde a tak jsem se ptal po oddílu, kde by mohl hrát. Zjistil jsem, že tam působí lidé ještě z dob kdy jsem hrál a proto jsem se šel podívat do Městského domu dětí a mládeže Juventus, kde bylo pár dětí, které měl na starosti Josef Horák, s kterým jsem se dal dohromady a začal jsem mu pomáhat s dětmi. Působili jsme tam od září 1998 do června 1999. V průběhu roku 1999 jsme začali připravovat oficiálně oddíl a 19.2 1999 jsme se zaregistrovali na Ministerstvo Vnitra a oficiálně vzniklo občanské sdružení KLUBsten Karviná. Dne 15.3 1999 proběhla valná hromada klubu a bylo zvoleno vedení klubu a tím byly naplněny základní podmínky pro chod a rozvoj klubu. Postupně jsme začali přivádět do oddílu děti a nastávalo velké dilema, zda se přihlásit do soutěží ČSTV, když jsme hráli v Juventusu, kde podmínky nebyli optimální. Proto jsme hledali nové prostory a první jsme oslovili školu Rudé Armády, kde oddíl kdysi působil a kde jsem hrál. Moc jsem si přál, aby oddíl působil znovu tam,kde kdysi existoval. K této škole mám srdeční vztah, protože jsem zde chodil od třetí do osmé třídy a prožil tady spoustu hezkých chvil. Bohužel stolní tenis tady zanechal nedobré vzpomínky a působila zde fotbalová škola. Mrzelo mě to o to víc, že vedle tělocvičny je bazén a byla by zde dobrá rehabilitace. Zkoušeli jsme školu Prameny a pak přišel nápad se ZŠ Mendelova. Pan ředitel Zmrzlík nás ochotně přijal, a dal nám zelenou k příchodu na tuto školu. Našli jsme zde optimální domácí prostředí a od sezóny 1999 - 2000 jsme se připravovali na mistrovské soutěže. Měli jsme představu pracovat hlavně s mládeži a vytvořit 1. družstvo dospělých, které by vybojovalo postup do vyšší soutěže.

Jak jste spokojen s dnešními hráči ?

Co se týká dospělých, výkonnostně jsou výborní,ale jednoduché to s nimi není. Čím dál tím více se zabývám představou pracovat pouze s mládeži. S tou jsem relativně spokojen, zaráží mě pouze zmenšující se členská základna, kdy v 65 000 městě není o stolní tenis takový zájem jak bych si představoval.

Na kterého hráče z A družstva nejlépe vzpomínáte a naopak ?

Výborný kluk je Oliver Škopec , Pavel Osvald, Jarek Goralík a opačným směrem bych zařadil Čujdíka, Horáka, Maršálka, Piecowského.

Kdo se Vám jeví do budoucna jako talent ?

Talentů byla spousta, momentálně Honza Görecki, ten to má v sobě, ale líbí se mi i hráči, kteří nemají tolik talentu ale mají vůli.

Jaké máte ostatní koníčky než stolní tenis ? :)

Filmy,hudba,cestování, Chorvatsko je pro mě druhá rodná země a kdybych mohl tak bych tam zůstal. Přesto, že působím ve stolním tenise tak moje největší láska je fotbal, který mi strašně chybí a vím že vzhledem k zdravotnímu stavu, si ho už nikdy nezahraji tak, jak bych chtěl.

Jak trávíte volný čas ?

Tak volného času je strašně málo, doba je hektická, ale rád se podívám na internet, podívám se na dobrý film a nebo s rodinou vyjedu do přírody.

Co by jste řekl na závěr rozhovoru ?

Všem hráčům našeho oddílu přeji hlavně zdraví a aby využili těch podmínek, které máme k tomu aby jsme dokázali, že i v Karviné můžou vyrůst dobří hráči i dobří lidé. Ne každý může být reprezentant nebo špičkový hráč, co je i můj případ, ale v každém případě je sport v dnešní době hodně důležitý jako odreagování na dnešní dobu a z mých vlastních zkušeností lépe zvládají náročný životní styl, který tady na Ostravsku je.



Děkuji za rozhovor